Má existence započala prvního srpnového dne roku 1985. Tento rok se jinak nic moc zajímavého nestalo.

Jedna z prvních vzpomínek je, že ležím v ozářené místnosti a jsou tam bíle oblečené osoby. Nevím, jestli šlo o mimozemskou mateřskou loď, nemocnici, nebo jesle.

Školka byla super, až na to, že si mě občas zapomněli rodiče vyzvednout. Hodně jsem se tak spřátelil s ostatními sociálními případy. Dodnes rád vzpomínám na naše ilegální workshopy, když šly vychovatelky na cígo a my jsme tak měli v klidu čas tlachat o naší budoucnosti místo spaní po obědě.

Základka byla ve srovnání se školkou koncentrák, najednou po vás něco chtěli a ještě vás za to známkovali. Dát dnešním dětem to, co jsme dostávali v jídelně, tak nás vyloučí z Evropské unie. Když jsem našel v zelňačce obrovského bílého červa, tak mi ho vychna vytáhla svojím nemytým pařátem a řekla, že to dojím, jinak nejdu domů.

Vždycky jsem věděl, že chci lítat (a to nejenom kvůli filmu Top Gun) a tak hned jak to šlo, tak jsem vstoupil do Aeroklubu Točná. Prostředí idylického dřevěného letiště na okraji Prahy, ale s atmosférou SVAZARMu jak z 50. let bylo pro mě něco neuvěřitelného. Chlapský prostředí, kde se s váma nikdo nesere ale zároveň punk v podobě řízení traktoru (Volhy, Nivy), nezřízenýho pití s dopravníma pilotama a první zkušenosti s dcerou místního barmana. Do vzduchu jsme se moc nedostali, ale za to bylo potřeba pořád něco natírat, nebo uklízet. Občas to bylo docela drsné, ale stejně to byla nejlepší škola života.

Z nějakého dodnes nepochopitelného důvodu jsem se rozhodl vykašlat na leteckou průmyslovku a jít na gympl. Chlast, holky, pseudointelektuální diskuze a hledání sebe sama, které často nikam nevedlo. Několikrát mě málem vyhodili, ale nakonec jsem se nějak vzpamatoval a odmaturoval v pohodě.

Na VŠ, kam jsem chtěl mě nevzali a tak jsem vzal první job co se naskytl. Disponent kamionové dopravy byla strašlivá flákárna, ale nic pro mě. Celou pracovní dobu jsem si plánoval cestu na Nový Zéland, kam jsem taky po dvou měsících vyrazil. Jestli mě něco změnilo, tak to bylo tohle. Sám na druhém konci světa s blbou angličtinou a malou krosnou. Potkal jsem super lidi a pochopil, že svět nabízí nekonečně možností. Stačí se jenom nebát.

Po půl roce na Zélandu a pár dnech v Jižní Koreji jsem se vrátil domů. Podařilo se mi dostat do Olomouce na vysněný obor na Přírodovědecké fakultě a započalo další super období. Ze spolužáků se stali kamarádi na celý život a škola přinesla nejen spousta informací, ale hlavně úplně jiný pohled na svět a styl myšlení. Začal jsem lítat v Hanáckém Aeroklubu Olomouc jako instruktor na větroních. Potkal jsem první holku, o které jsem si myslel, že spolu budeme celý život. Nakonec to vydrželo jen těch 5 studentských let.

Už při škole mi postupně docházelo, že rozvojová studia a geografie, které jsem studoval nejsou to, čím bych se chtěl dál zabývat. Naplno jsem se vrhnul do tvorby webů a online marketingu. Detaily v profilu na LinkedIn. Věděl jsem, že Olomouc je skvělá na studium, ale práce tam zkrátka není. Vrátil jsem se do Prahy, poslal pár životopisů a po dvou kolech výběrka mě vzali do mBank na pozici bloggera a správce sociálních sítí. Postupně jsem převzal i celý web banky a dostal na starost například výběrová řízení na digitální agentury, tvorbu propagačních videí, komunikaci s dodavateli etc. Takže to, co dělá u menší konkurence většinou oddělení o 4 lidech, tak u nás jsem na to byl sám. 

Tohle bankovní období bylo fajn, ale chtěl jsem přeci jen blíž k létání, a tak když se naskytla možnost jít dělat něco podobného (Communication manager) ve výcvikovém středisku pro dopravní piloty (CATC), tak jsem neváhal. Poznal jsem tam skvělé lidi a první půlrok byl něco co bych nazval naprostým ideálem. Naprostá svoboda ale i zodpovědnost v práci a tvůrčí atmosféra. Po půl roce bohužel odešel perfektní šéf a to co se tam dostalo místo něj nelze nazvat nijak jinak než parodií na manažera.

A tak byl zase čas jít dál, ještě blíže k létání.

Teď se vrátíme trochu zpět v čase. Po návratu do Prahy z Olomouce jsem chtěl pokračovat v létání, ale Aeroklub Točná už neměl letiště a jeho rozprášené zbytky si našli exil ve Slaném, kam mě to nijak zvlášť nelákalo. Vzhledem k tomu, že už jsem měl konečně trochu víc peněz na létání jsem si udělal Licenci soukromého pilota (PPL) u letecké školy OKAir, kterou maximálně doporučuji. Tři roky jsem strávil téměř každý víkend na letišti Bubovice a snažil se nalétat hodiny pro další licence. Udělal jsem si VFR noc, akrobacii a přez zimu 2014/2015 i ATPL teorii a postupně i CPL a FI. Rok 2016 jsem strávil jako letecký instruktor, což byla nezapomenutelná zkušenost, ale můj cíl byl ještě trochu dále. V průběhu roku jsem si udělal ještě přístrojové kvalifikace a mohl konečně hledat práci v letecké dopravě. Po zvážení všech pro a proti jsem se nakonec nerozhodl pro aerolinky, ale šel jsem cestou business aviation a v lednu 2017 nastoupil jako první důstojník na super tryskáč Cessna Citation CJ C525. 

Kontakt

mail: mail[a]viteknovak.cz