Letošní rok je pro mě ve znamení motorového létání, ale na plachtění rozhodně nezapomínám. Neváhal jsem proto ani chvilku, když kolegové v práci chtěli svézt na větroni, jen bylo potřeba vymyslet šílenou akci..

Proč šílenou? Protože kvůli časovému presu jsem potřeboval obnovit kvalifikaci FI(GLD) a udělat vyhlídku ve stejný den. V Benešově, kde jsem si v GAC domluvil půjčení větroně však zrovna žádný examinátor není a tak volba padla na Standu Jirmuse v Táboře.

Úkol zněl tedy jasně, dostat se do Tábora dopoledne, odletět přezkoušení a v Benešově pak ještě jednou s někým z GAC aby mi půjčili jejich éro a mohl letět vyhlídku. Přemýšlím, jak se nejlépe přemístit mezi letištěmi. No jak jinak než letadlem, takže jsem si naplánoval sólo navigační let v rámci PPL výcviku u OKAir.

Jediné co mohlo překazit plán bylo počasí a taky, že se o to pokusilo. Dorážím brzo ráno na letiště a vítá mě vítr 12 knotů a 4/8 oblačnosti ve 2300 feetů. Na západě se to trochu trhá, ale Brdy jsou zahaleny v nízkých mracích, což je přesně směr kam potřebuji letět. Po dohodě s instruktorem vyrážím na trať, mrakům se úspěšně vyhýbám a za Mníškem už je modrá obloha. Mám radost, že můj plán klape jak hodinky. Za Sedlčanama se ale terén začíná zvedat a základny oblačnosti jdou naopak dolů. Chtě nechtě musím klesat. Naštěstí za chvilku přeletím nejvyšší část kopců a předemnou se zase otevírá volná krajina. Jenom se ujistit, že nemířím do zakázaného prostoru u Sedlece a nálada jde opět nahoru. V dálce už vidím Tábor a navazuji spojení s místním afisákem. Dává mi RWY 30, takže budu mít vítr přesně z boku a ještě se sedá přes velký les. Očekávám střih větru, který se skutečně potvrzuje. Na finále stahuji plyn a klesám na 70 KIAS. Jakmile přeletím hranu lesa tak dostávám takový kopanec ze strany, že mám berany na doraz a stejně to nestačí. Vlaju jako hadr na holi, ale nakonec nějak dopadám na zem.

Dostávám kafe od místních aeroklubáků a čekáme, až jim skončí schůze. Já si zatím připravuji L-23 (imatrikulace 1300) se kterou poletím přezkoušení. Za chvilku se ke mě přidává Standa Jirmus a už k nám vrčí vlečná 142. Vzpomínám na úkony, které mám za ty léta lítání se žáky vypálené v hlavě. Přezkoušení probíhá klasicky, aerovlek do 1000 metrů AGL, vývrtka doleva, doprava, ostrý a mírný pád. Trochu jsem byl zaskočen zatáčkou do směru podle kompasu ale evidentně se to Standovi pozdávalo, takže jsme ukončili povinnou část a snažili se točit nějaké bublinky termiky. Moc se to nedaří, takže za chvilku přistáváme. Vyřídíme všechnu administrativu, poděkuji za stoprocentní ochotu a razím do své další destinace - Benešova.

Hned po startu točím na sever a není to vůbec hezký pohled. Kopečky kolem Votic jsou zahaleny v černém mraku. Ladím benešovskou frekvenci a vypadá to, že tam je situace lepší - éter je plnný startujících a přistávajících letadel. Jde tedy o to, dostat se skrz tuto lokální oblačnost. Na oblet je moc dlouhá a tak volím cestu skrz. Otočit to člověk může vždy říkám si. Zjišťuji nejvyšší bod v okolí, abych neskončil jako spousta pilotů předemnou zapíchnutý v kopci. Z mraku začíná pršet a viditelnost jde dolu. Naštěstí jak přilétám blíž tak zjišťuji, že mrak není jednolitý celek ale spíše několik malých útvarů, kterým se vyhýbám. Po chvilce je na konci tunelu vidět světlo, takže jsem buď mrtvej, nebo z nejhoršího venku. Naštěstí je to ta druhá varianta.

V Benešově dávám oběd a čekám na Jardu z GAC a své kolegy z práce. Jarda se trochu zdržel a tak zatím dělám exkurzi po letišti. Naštěstí se za chvilku objevuje a tak můžeme letět přezkoušení. Průběh má stejný jako to v Táboře. Na přistání jsem trochu pomalejší a nabíhající svah dráhy mi nedává možnost udělat učebnicové podrovnání. Jarda říká, že to nebylo přistání, ale spíše upadnutí a tak dáváme ještě jeden kontrolní okruh. Tam už si dávám větší pozor na rychlost a jsou tedy spokojeni.

Vyhlídka už pak probíhá standardně. Honzovi se to ve větroni moc líbí, jen škoda, že jsme neměli dost výšky na vývrtku. Na zemi se chtějí svézt ještě další kolegové, ale já už bohužel musím vrátit C150 do Bubovic, takže někdy příště. Skočím do éra a mažu domu. Tam už čeká zájemce o vyhlídkový let na 45 minut. Předávám jim tedy letadlo a ještě než zapíšu věci do deníku, tak jsou zpátky. Pánovi se neudělalo dvakrát dobře a pytlíky jako na potvoru někdo vyndal z letadla. Naštěstí většina obsahu žaludku neskončila na palubní desce ale za tričkem, takže nemusíme zbytek odpoledne éro drhnout. :)

Super den zdaleka nekončí, večer máme grilovačku s kolegy ale to už je zase jiný příběh..