Protože jsem blázen a baví mě řídit veškeré možné stroje, tak mi pochopitelně nemohl uniknout ani VMP, tedy něco jako řidičák na plavidlo. O tom jak ho nejlépe získat se dočtete v tomto blogu.

Na oprávnění vůdce malého plavidla narazí dříve či později každý, kdo se chce ovládat něco většího než je madračka. Tento průkaz velikosti kreditky umožňuje řídit plavidla do délky 20 metrů s maximálně 12 osobami na palubě. To už je celkem slušný parník. Klasický VMP má limitovaný výkon na motory do 100 kW, ale v případě, že uděláte i praktickou zkoušku, tak můžete mít neomezený výkon.

Teoreticky je možné nakoupit skripta, naučit se je sám a přihlásit se na zkoušku na Státní plavební správu (SPS). Osobně jsem na tento styl moc línej a hlavně jsem si nechtěl nechat ujít příležitost poznat nějaké pořádné mořské vlky. Tak jsem se přihlásil na kurz firmy Satrapa Yachting, který mimo jiné vřele doporučuji.

Teorie zabere v podstatě jeden víkend - celá sobota je věnována základům pro VMP a neděle je rozdělena mezi mezinárodní doložku a plachetnice (kdo o ně má zájem). Námořní idylku hezky navodí fakt, že se výuka odehrává na plovoucí restauraci Kristian Marco ukotvené u Palackého náměstí v Praze. Kdo by čekal, že přednášející bude mít černou pásku přes oko a papouška na rameni bude trochu zklamán. Hned po úvodních formalitách a otevření skript, které jsou v ceně si člověk řekne, že to nebude zas taková sranda, jak to zpočátku vypadalo. Jen na samotné VMP je potřeba se naučit kolem 300 záludných otázek. Asi nejhorší jsou optické a akustické signály, které na sebe lodě blikají a hvízdají. Stejně tak značení IALA a systém pro zabránění srážkám na moři COLREG u mezinárodní doložky. Naopak plachetnice jsou poměrně jednoduché a pokud se už člověk na nějaké někdy plavil, tak v podstatě nemůže mít problém. I tak je to ale zhruba 700 otázek, které ve většině případů nelze logicky odvodit.

Takže nezbývá nic jiného než se ve volném čase učit. Osobně jsem tomu věnoval přibližně dva celé dny a klidně by to sneslo i více.

Zkouška probíhá na SPS v pražských Holešovicích a funny fact je, že zkušební inspektoři na sobě mají slušivé námořnické uniformy. Posadí vás před jeden asi z 30 počítačů, které mají na sobě speciální folii zabraňující koukání z jiných úhlů - no zkrátka opisovat se nebude. Ono je to v podstatě stejně nemožné, protože každému systém vygeneruje jiné otázky. Dobrá zpráva nicméně je, že SPS jde z dobou a tak je možné si test nacvičit na simulátoru už doma a to na adrese: http://spspraha.cz/prukazy/zkousky.asp

Po odklepnutí poslední odpovědi se hned dozvíte výsledek a tak buď pokračujete k další sadě otázek (plachetnice a mezinárodní doložka), nebo na panáka zapíjet žal. Poměrně jsem si oddychl, když jsem vše udělal, ale podle nasraných ksichtů byla úspěšnost poměrně malá - odhaduji tak na 50%.

Bylo nám řečeno, že v příštím roce bude zavedena pro neomezený výkon motoru něco jako autoškola a bude to poměrně drahá sranda (z čeho by eurobyrokrati jinak žili), tak jsem se rozhodl získat tuto kvalifikaci teď a na neomezeně dlouhou dobu. Mimo jiné si alespoň zajezdíte s lodičkou a to nejdříve na výcviku a pak i na zkoušce. Ta už je docela jednoduchá a v podstatě spočívá v tom, že nejdříve člověk zastaví u tonoucího (bójka) a pak u břehu (bok vlečného člunu). Trochu jsem se bál, že před inspektorem budu vystresovaný. Tyto obavy naštěstí rozptýlili adepti jdoucí na zkoušku přede mnou. Jednomu se podařilo zachránit tonoucího tak, že ho přejel vrtulí od motoru a druhý se zase pokoušel tak dlouhou o přistání, až člun málem potopil. S klidným vědomím, že horší už to být nemůže jsem vše zvládl v pohodě na poprvé.

Průkaz vám vydají ještě ten samý den na SPS, takže můžete okamžitě začít machrovat. Osobně mám z vody vcelku respekt a tak bych rád začal nejdříve na menších plachetnicích a nejlépe pod dozorem někoho, kdo už má kormidlo trochu v ruce.